Rozhovor s Mgr. Ilonou Karafiátovou, Mgr. Lenkou Švimberskou a Mgr. Janou Vránkovou ze Základní školy Křimická v Praze 15.
Se začátkem letošního školního roku začali na prvním stupni Základní školy Křimická používat nové žákovské knížky, přesněji řečeno nové tištěné přílohy k elektronické žákovské knížce. Právě start elektronických žákovských knížek byl důvodem pro tvorbu tištěných. Že to zní zvláštně? K čemu papírová žákovská, když máme elektronickou? Důvod je jednoduchý. Část pro omluvenky a různá sdělení rodičům musí zůstat v tištěné podobě z důvodu nutnosti podpisu rodičů, a tak elektronickou verzi doprovází takzvaná příloha, která je tištěná.
Paní učitelky proto přemýšlely, co by ještě bylo užitečné “mít v ruce”, nikoli jen v elektronické podobě. A shodly se na dvou věcech.
Za prvé, aby děti v první a druhé třídě měly celou žákovskou pouze v tištěné podobě: “Malé děti potřebují ty jedničky více vidět. Mají velké nadšení předvést a ukázat “tady to držím v ruce, tady to mám, podívej se, porovnej mi to”. Začínáme razítky a smajlíky, postupně přecházíme na známky”. Paní ředitelka dala na názor metodického sdružení učitelů prvního stupně, a u prvňáků a druháků tak nakonec elektronickou žákovskou vůbec nenajdete.
Druhá věc, na které se učitelé shodli, byla potřeba dát žákům prostor pro sebehodnocení. Ten přinášela i běžně dostupná žákovská knížka, ale ze zkušenosti učitelů vyplynula potřeba upravit podobu tak, aby umožnila hlubší práci než obecná sdělení typu “musím se více učit”. Začala tedy práce na tom, jak by příloha o sebehodnocení měla vypadat a podívejme se, co nakonec paní učitelky vytvořily. Pro srovnání nabízíme také jednu z klasických žákovských knížek (pozn. obrázky a fotografie je možné kliknutím zvětšit).
Běžně dostupná žákovská knížka NOVÁ ŠKOLA s.r.o.
Žákovská knížka pro 1. a 2. ročník, ZŠ Křimická
Vlastní žákovská knížka dává sebehodnocení nejen větší prostor, ale jde hlavně více do hloubky a zaměřuje pozornost žáka ke konkrétním oblastem, v kterých se má sám ohodnotit. Ve verzi pro první stupeň hodnotí například to, zda umí spolupracovat s ostatními nebo zda nedorozumění řeší v klidu. Ve verzi pro druhý stupeň už je řeč přímo o klíčových kompetencích, které vyplývají z Rámcového vzdělávacího programu.
Ale pozor! I když se na první pohled může zdát, že sebehodnocení je pouze to, že žák vyplní příslušnou stránku v žákovské knížce, opak je pravdou. Jde hlavně o průběžnou práci učitele ten musí umět dětem vysvětlit, co a proč se hodnotí, a učit je sebereflexi. A také o spolupráci s rodiči, která je pro oblast sebehodnocení zásadní.
Žákovská knížka pro 3. - 5. ročník, ZŠ Křimická
Jak práce s touto částí žákovské knížky v praxi vypadá?
U malých dětí (1. a 2. třída) máme hodnocení každý měsíc. Děti si ve škole u každé oblasti, která se hodnotí (viz fotka číslo XY), vybarví žlutě svého smajlíka. Je samozřejmě nutné jim pořádně vysvětlit, co která oblast znamená. Odpoledne si potom udělám tečku já jako učitelka do toho smajlíka, na kterého to v té které oblasti vidím ze svého hlediska. Druhý den si děti tečkou označené smajlíky samy vybarví, aby mohly porovnat, jestli je náš názor stejný. A pokud jsme se neshodli, ptám se, proč si myslí, že tomu tak je. A diskutujeme spolu. Právě zde je také zásadní role rodičů. Na konci měsíce posílám rodičům email, aby si s dětmi sedli nad žákovskou knížkou, prodiskutovali ji, a pokud jsme se s dítětem v hodnocení neshodli, aby společně přemýšleli, proč si já a dítě myslíme každý něco jiného. Bylo pro mě velmi zajímavé, že ač na sebehodnocení tímto způsobem pracujeme teprve od začátku tohoto školního roku, s většinou dětí jsme se zatím shodli - zřejmě proto, že jsme s nějakou formou sebehodnocení pracovali již loni..
Dále máme ve čtvrtletí nikoli třídní schůzky, ale tzv. tripartity, kdy přijdou rodiče, dítě a učitel. Máme společné sezení, kde probereme, co se za čtvrtletí dítěti povedlo a v čem by se mělo zlepšit. A k tomu nám dopomůže právě i měsíční sebehodnocení.
Sebehodnocení tedy neznamená pouhé vyplnění smajlíků v měsíčním časovém intervalu. Je nutná průběžná práce učitele v úzké spolupráci s rodiči. Jaké jsou časové nároky vašeho přístupu? Např. o kolik více času zaberou tripartity oproti běžným třídním schůzkám?
Tripartity zaberou celé odpoledne. Rodiče mají tak 10, 15 minut času, ale také záleží na tom, kolik rodičů se přihlásí. Někteří rodiče také využívají možnost konzultačních hodin, chtějí-li se dozvědět více. Ty máme vypsané každý týden.
Kdy a jak jste vlastně vymýšleli přílohu o sebehodnocení a kolik vás to stálo času?
Nešlo o vymýšlení něčeho nového, dávali jsme dohromady různé nápady a inspirace, které nás zaujaly. Pětkrát do roka máme tzv. metodická sdružení, v rámci kterých se mohli učitelé, kteří chtěli, vyjádřit.
Takže jste to zvládli v rámci těchto sdružení?
Ne, to by určitě nešlo. Pracovali jsme na tom odpoledne ve škole, kdy jindy? A také mimo školu, například v knihkupectvích, kde jsme hledali další formy žákovských knížek.
Dokázali byste odhadnout, kolik času to mohlo být?
To záleží na tom, co do toho započítáte, protože když jedete na celé odpoledne odsud do města, např. do Luxoru, kde strávíte dvě, tři hodiny (a pak se na vás začnou dívat, cože tam vlastně lovíte v těch policích, když nic nekupujete a máte tam rozložený takový bivak… 
Děláte si takto sami i nějaké jiné materiály?
No jéje, to je samozřejmost. Třeba svoje prověrky, aby se týkaly toho, co jsme probírali. Pracovní listy si třeba zakládám, ale pak zjistím, že už se mi takhle nehodí. Tak udělám jiné. Nebo se mi něco třeba přestane líbit. Řeknu si, aha, předtím jsem používala tohle cvičení, ale teď už se mi líbí jiné, které mi připadá důležitější nebo lepší.
třída ZŠ Křimická
Takže u této formy přílohy také možná nezůstane?
To je dost možné, přijdťe příští rok a pobavíme se . Revize stávající podoby přílohy proběhne po třetím čtvrtletí. Mně osobně by se třeba líbilo mít kolonku i na výchovy, se smajlíky, jak se dítěti pracovalo. Ne každý je zpěvák, malíř či sportovec, ale to přece neznamená, že nepracuje. Jeho výrobek je třeba příšera příšerná, ale potil se u toho. A nejenom, že se snažil, ale ještě navíc ho to bavilo.
Častá představa o tom, že učitel si vystačí s jednou přípravou na téměř celou svou kariéru, je tedy asi trochu mimo. Vypadá to, že vy neustále nad něčím přemýšlíte, něco tvoříte a rozvíjíte. Nebo se někdy dá říci “tak, mám hotovo, konec aktivity”?
Ne. To nekončí nikdy. Mně se často lidí ptají, jaké jsou děti. A já říkám: “Děti jsou pořád stejné, akorát to okolí se mění. A ony se přizpůsobí.”
A stojí to za to?
Stojí, určitě!