Rozhovor se školní psycholožkou Radkou Smíškovou
“Považuji za důležité, aby všichni věděli, že mohou kdykoli za kýmkoli z nás přijít.”
1. 11. 2021
Zdaleka ne každá škola má svého školního psychologa, zajímalo nás proto, co takový školní psycholog dělá a jaký přínos pro školu má. Ptaly jsme se PhDr. Radky Smíškové, která tuto pozici zastává v Základní škole Veronské náměstí.
Jak se vám pracuje na ZŠ Veronské náměstí?
Před mým příchodem nebyla pozice školního psychologa ve škole vůbec ukotvená, ale velmi dobře fungovaly pozice školního metodika prevence, výchovných poradců a dalších odborníků. V roli školní psycholožky jsem tak doplnila již velmi dobře fungující tým školního poradenského pracoviště. Co se týče mé náplně práce, je vedení školy velmi vstřícné a mohu dělat to, co považuji za potřebné a užitečné a v čem se cítím kompetentní. Mám zkušenosti z více pracovišť a zdejší kvalitu školního poradenského pracoviště musím opravdu ocenit. Abych to shrnula, jsem skutečně ráda, že pracuji zrovna zde, protože podmínky pro práci mám výborné.
Kolik času ve škole trávíte?
V letošním roce mám plný úvazek. Pracuji zde v rámci projektu „ZŠ Veronské náměstí – šablony III“, financovaného z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání MŠMT.
Náplň práce je i na vás, komu tedy ve škole vlastně můžete pomáhat?
Obrátit se na mne mohou žáci, rodiče i učitelé. Nejvíce pracuji individuálně s dětmi. Chodím také do tříd, na začátku školního roku hlavně do těch prvních. Je-li potřeba, jdu se podívat do třídy na konkrétní dítě, které pozoruji při výuce. Ráda přitom také vídám v akci naše učitele, protože to bývají moc hezké zážitky. Dále pomáhám s přípravou třídnických hodin, případně je spolu s třídním učitelem vedu. Záleží ale hodně na tom, co je zrovna potřeba.
Vedla jsem skupinku pro děti s cílem rozvíjet jejich sociální dovednosti, ale ta s COVIDem skončila. Práci se třídou ve smyslu primární prevence nedělám. Tyto aktivity má na starosti naše metodička prevence, která spolupracuje s organizací Život bez závislostí.
Nedílnou součástí mé práce je poradenství pro rodiče.
S učiteli jsem v kontaktu nejčastěji individuálně. Ale během COVIDu jsme s několika z nich zavedli pravidelná online společná setkávání. Měli možnost se připojit každý týden. Cílem bylo i sdílení toho, co jim v rámci distanční výuky funguje, aby se mohli navzájem inspirovat. Ráda bych nyní navázala zavedením možnosti intervizních setkání pro učitele (pozn.: jedná se o sdílení zkušeností a vzájemnou podporu a reflexi mezi kolegy).
Jak se dítě dostane do vaší péče?
To je různé. Ve většině případů mě nejprve kontaktuje rodič, který obvykle jako první zachytí, že jeho dítě potřebuje pomoc. Může jít o problém osobní nebo výukové povahy, nebo rodina prochází složitým obdobím a rodiče chtějí pro své děti podporu a provázení. Někdy udělá první krok všímavý učitel, který zpozoruje změny v chování dítěte, a kontaktuje mě, abychom společně hledali cestu, jak žákovi pomoci. Přijít za mnou ale může dítě také samo.
Zmínila jste školní poradenské pracoviště. Co si pod tím rodiče mohou představit?
Jedná se o tým lidí, zaměstnanců školy, kteří nabízejí podporu všem dětem, které to potřebují, ať po výukové či po výchovné stránce. Součástí tohoto pracoviště je v naší škole výchovná poradkyně pro první stupeň, výchovná poradkyně pro druhý stupeň (na naší škole je to zároveň zástupkyně ředitelky), metodička prevence, koordinátorka pro volbu povolání, poradkyně pro žáky s odlišným mateřským jazykem a já. Společně se scházíme jedenkrát měsíčně a probíráme děti, které potřebují nějakou podporu. Kromě těchto pravidelných schůzek všech členů týmu se jednotliví odborníci setkávají dle aktuální potřeby i několikrát do měsíce.
Jednou za měsíc, v pondělí odpoledne navštěvuje školu speciální pedagožka a psycholožka z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 10. Naše porady jsou poté ve středu, abychom mohli sdílet aktuální informace. Spolupráci s PPP u nás koordinuje výchovná poradkyně pro první stupeň. Je s nimi v telefonickém kontaktu prakticky každý týden. Pro každou osobní návštěvu kolegů z PPP připravuje rozpis podle toho, co je aktuálně ke konkrétním dětem potřeba, tj. zda potřebuje poradkyně mluvit s učitelem či naopak nějaký učitel s ní.
Hodně záleží na konkrétním případu. Někdy je na místě individuální práce s dítětem, protože nemusí jít o problém třídy jako takové. Vztahy mezi žáky ve třídě řeší nejvíce metodička prevence. Pokud se na ni učitel obrátí, mapuje nejdřív situaci. Používá různé dotazníky, podle toho, o jak staré děti a o jaký problém se jedná. Také se zainteresovanými dětmi individuálně hovoří. Podle toho, co zjistí, řešíme další postup, do kterého bývají zahrnuta i setkání s rodiči.
Pokud pracuje školní poradenské pracoviště kvalitně, znamená to, že problémy ve třídách postupně zmizí?
Máme dobře fungující školní poradenské pracoviště, ale to neznamená, že problémové vztahy se ve třídách neobjevují. Důležité je včas zachytit, že se něco děje. Každý učitel může přijít za výchovnou poradkyní, metodičkou prevence či za mnou. Stejnou možnost mají děti i rodiče. Považuji za důležité, aby všichni věděli, že mohou kdykoli za kýmkoli z nás přijít. Na dvou místech ve škole máme schránku důvěry, kterou mohou žáci využít, pokud chtějí cokoliv sdělit anonymně, nebo i s podpisem, ale písemně. Někdy je těžké přijít a zaklepat na dveře...
Velkým tématem v Praze 15 jsou děti s odlišným mateřským jazykem. Jak probíhá jejich podpora?
Je to hlavně doučování a výuka češtiny pro cizince. Na naší škole tato podpora žáků probíhala ještě před aktuální novelou, ale od letošního roku je jasně vymezeno, na co má každý takový žák nárok, a škola by to měla zajistit. My máme naštěstí paní učitelku, která má s výukou žáků s odlišným mateřským jazykem bohaté zkušenosti a této „nové“ aktivity se naplno ujala. Jinak nové žáky, a tedy i žáky s odlišným mateřským jazykem, kteří přicházejí do nového prostředí, sleduje třídní učitel. Pokud by měl pocit, že potřebují podporu psychologa, určitě se na mne může obrátit. Všichni učitelé se na začátku každého školního roku dozvídají, v jakých situacích se na koho ve škole mají obrátit a požádat o spolupráci.
Moc nás zaujalo, že vaše podpora necílí pouze na děti a rodiče, ale také na učitele. Jejich práce je totiž často velmi náročná.
Určitě souhlasím, učitelé podporu rozhodně potřebují. A ani běžné sdílení není úplně samozřejmou každodenní praxí.
Spolupracujete také s asistenty pedagoga?
V tomto školním roce máme nejvíce asistentů pedagoga, kolik jsme kdy měli, celkem 14 asistentů. Jejich práce s dětmi má velký význam. Hodně pomáhali také vloni během distanční výuky. Scházejí se společně jedenkrát měsíčně. Kdykoli ale mohou přijít za mnou či výchovnými poradkyněmi. Nejen práce učitelů, ale také práce asistentů je mnohdy náročná. Chtěla bych všechny své kolegy na tomto místě velmi ocenit.
Děkujeme za rozhovor a za všechnu práci, kterou pro děti a učitele v Praze 15 děláte.
Veronika Buriánová a Markéta Schaeferová
Další rozhovory najdete v sekci články, více k tématu školského poradenského zařízení najdete v článku Škola, školka a síť podpory. Také nás můžete sledovat na facebooku, kde postujeme zajímavosti a dobrou praxi z našich škol v Praze 15 i aktuality z oblasti školství. Děkujeme za pozornost!
