O výuce na druhém stupni v době koronavirové pandemie

“Na praxích jsem se utvrdila v tom, že chci jít učit, což se mi hned po škole povedlo. A zatím mě to pořád baví,” říká paní učitelka Karolína Vávrová, která na Základní škole Nad Přehradou učí přírodopis a matematiku a je také třídní učitelkou sedmé třídy. Povídali jsme si s ní o tom, jak se svými žáky prochází výukou na dálku.

Učíte na Základní škole Nad Přehradou na druhém stupni přírodopis a matematiku a také jste třídní učitelkou v sedmé třídě. Jak dlouho už je to vaše práce a jak jste se k ní dostala?
Letos učím třetím rokem, takže se sama pořád učím něco nového.
Původně jsem vystudovala biologii na Karlově univerzitě. Věda mě lákala a pořád se na fakultu ráda vracím. Ale už od střední školy jsem dělala vedoucí na dětských táborech, takže mě to táhlo i k práci s dětmi. Současně s magisterským studiem jsem proto studovala i doplňkové studium učitelství biologie a na praxích jsem se utvrdila v tom, že chci jít učit, což se mi hned po škole povedlo. A zatím mě to pořád baví.

Jak se vaše práce změnila s uzavřením škol a přechodem na výuku na dálku? Jak za této situace vlastně vypadá práce učitele na druhém stupni základní školy?
Moje práce se změnila v mnoha ohledech. Nejde jenom o samotné předávání učiva na dálku a o to, že místo stovek metrů nachozených mezi školními lavicemi vysedávám velkou část dne před počítačovou obrazovkou. Asi největší změnu pociťuji ve ztrátě osobního kontaktu s žáky. Nevidím jejich reakce na učivo, nevidím, jestli je to baví a jestli jim to jde, nemůžu se u nich zastavit a pomoct jim, když si neví rady. Ale na druhou stranu nemusím ani řešit jejich nekázeň.
Na druhém stupni je situace specifická v tom, že učíme několik tříd. Takto na dálku je přeci jen docela těžké udržet o všech přehled. Tady pak nastupuje práce třídního - je potřeba koordinovat zadávání úkolů od různých vyučujících - aby žáci měli vše na jednom místě, aby to bylo přehledné a aby toho nebylo moc najednou. Zároveň by třídní měl mít co největší přehled o svojí třídě a být s ní v kontaktu, aby mohl co nejlépe fungovat jako spojovací článek mezi žáky, rodiči, ostatními vyučujícími i vedením školy.

Situace se jistě měnila - nejprve nebylo jasné, jak dlouho bude mimořádný stav ve školách trvat, pak se ukázalo, že to bude v řádu týdnů a nakonec vaši žáci nejspíš zasednou společně do lavic zase až v září. Měla i vaše práce nějaký vývoj vzhledem k těmto okolnostem?
Nejistá situace se na mojí práci určitě podepsala. Nejdříve jsme hlavně opakovali a přemýšleli o tom, jak nové učivo probrat v kratším čase, až se školy otevřou. Zároveň jsem některé úkoly zadávala s tím, že to děti pak odevzdají ve škole, až se potkáme.
Teď je naopak jasné, že je potřeba probrat i nové učivo a že je potřeba najít způsob, jak žáky co nejlépe motivovat, aby ani za této situace nepřestali pracovat.

Učíte “na dálku” stejné učivo, jako byste probrala s žáky ve škole?
Při výuce se snažím i teď držet tematických plánů, takže probíráme podobné učivo, jen jiným způsobem. Občas si učivo trochu přeskupím, aby to v přírodopisu více odpovídalo tomu, co děti mohou aktuálně vidět kolem sebe.

Jaké formy nebo nástroje pro výuku teď používáte?
Snažím se výuku udělat co nejinteraktivnější, protože je mi jasné, že dlouhé výpisky z učebnic by děti nejspíš brzy odradily. A navíc by stejně většinu učiva posléze zapomněly. Proto v přírodopisu pracuji s google dokumenty - připravuji dětem prezentace a pracovní listy, do kterých mohu velmi jednoduše rovnou vložit videa se zajímavostmi nebo odkazy na další užitečné materiály.
Do prezentací se snažím vkládat i svoje vlastní nahrané komentáře, aby to pro děti bylo lépe pochopitelné a osobnější. V matematice jsem pro děti natočila videa s řešením složitější látky. Velmi se mi osvědčily online Kahoot kvízy na procvičení probrané látky. Děti to baví, mohou své výkony porovnat mezi sebou a já mám okamžitě přehled, jak jim to jde. Kromě toho připravuji i sady procvičovacích kartiček na Quizlet.com nebo hledám pro děti na internetu další cvičení, např. na skolasnadhledem.cz. Nástrojů je v současnosti k dispozici mnoho, jen je potřeba si v tom udělat systém. Ale mým nejoblíbenějších “nástrojem” je domácí prostředí dětí a jejich kreativita. Za tu dobu, co jsme doma, děti například samy pěstovaly rostliny, psaly vlastní příběhy o hmyzu nebo pekly chleba. Na to bychom ve škole tolik času neměli.

Máte přímý kontakt s žáky? Jak jste s nimi ve spojení?
V naší škole jsme vytvořili systém, díky kterému má každá třída několik hodin online výuky týdně. To se týká především matematiky, češtiny a angličtiny. Já sama vyučuji ve své i v paralelní třídě jednou týdně matematiku přes videokonferenci. Hodiny využíváme i k tomu, abychom vyřešili naše třídnické záležitosti nebo cokoli dalšího, co je aktuálně potřeba.
S dětmi ze svojí třídy se občas snažím spojit i individuálně, abychom mohli probrat, jak se mají a jak jim výuka na dálku jde. Zároveň máme na škole online konzultační hodiny přes Skype, na které se může přihlásit kdokoli z dětí i rodičů. Kromě toho jsem s většinou dětí ve spojení na mailu nebo Messengeru.

Liší se nějak vaše práce na dálku s vlastní třídou a se třídami, které máte “jen” na svůj předmět?
Práce se liší především v tom, že o “svých” dětech mám největší přehled (například o tom, co jim jde nebo jaké mají aktuálně doma podmínky k učení). Také jsem s nimi i s jejich rodiči nejčastěji v kontaktu, což výuku přeci jen trochu usnadňuje.
Zároveň mám jako třídní na starosti třídní stránku na webu školy, kam vkládám informace od ostatních vyučujících, takže mám přehled i o tom, co se “moje děti” učí v dalších předmětech a jak jim to jde. Občas jim pomáhám s pochopením zadání nebo s technickými věcmi.

Komunikace s rodiči i žáky je tedy ve vaší škole řešena systémově? Na webu jsem našla stabilní sekce pro každou třídu, které fungovaly v různé míře i před nouzovým stavem. Teď je to dál prostor pro třídní učitele a jejich žáky. Kromě toho funguje rozvrh konzultačních hodin na Skype, někteří učitelé mají Google Classroom a využíváte i další nástroje. Jak vlastně funguje koordinace toho všeho v rámci celé školy? 
Hned na začátku jsme se ve škole dohodli, že chceme, aby byla komunikace s žáky i rodiči pro všechny co nejpřehlednější. Základem komunikace se tudíž staly třídní stránky na webu školy, kde by žáci měli mít všechny podstatné informace. Posléze jsme přidali i pevný rozvrh konzultačních hodin, abychom zajistili, že se případné konzultace nebudou časově překrývat. Zároveň vede většina komunikace s třídou jako celkem přes třídního učitele, který by si tak měl udržet přehled, co se děje.
Google Classroom a další nástroje už jsou nadstavba, na které se někteří učitelé dohodli s žáky i s rodiči na základě toho, co komu vyhovuje a jaké funkce jsou potřeba.

Druhé pololetí běží a rodiče i žáci uvažují o tom, jak bude probíhat hodnocení druhého pololetí, když se ve škole učilo jen pár týdnů a další měsíce jsou poměrně dost neobvyklé. Jak to vidíte vy? Jak budete své žáky hodnotit?
Já mám výhodu v tom, že se snažím s dětmi psát hodně testů z menšího objemu látky, takže mám i za těch pár týdnů školní výuky relativně dost známek. Z toho budu při hodnocení druhého pololetí vycházet. Samozřejmě přihlédnu i k tomu, jak děti pracují teď. Některé z nich mě svou aktivitou i přístupem neuvěřitelně mile překvapily, což se na jejich známce určitě projeví.
Nám všem je jasné, že doma má každé dítě na výuku jiné podmínky, takže není možné hodnotit všechny stejně. Důležité pro mě je, jak se dítě snaží a jak spolupracuje (s přihlédnutím k jeho podmínkám a schopnostem), nějaká ta chybka v odevzdané práci zas tak důležitá není. Úkoly neznámkujeme, hodnotíme formativně a snažíme se děti co nejvíc motivovat a ocenit jejich snahu. Snad se nám to daří.

Mluvíte o formativním hodnocení? Můžete nám přiblížit, co to pro vás znamená a jak takové hodnocení v praxi probíhá?
Pro mě formativní hodnocení znamená, že místo známky nebo procentuální úspěšnosti žákům dáme zpětnou vazbu ohledně jejich učení, přičemž přihlédneme k možnostem konkrétního žáka. Cílem je žákům ukázat, co se jim povedlo a jak by se případně mohli ještě zlepšovat.
V praxi to u mě probíhá většinou tak, že žákům odpovím na zprávu s odeslaným úkolem. V odpovědi jim poděkuji, popíšu jim, co měli dobře (například jaká část referátu se mi opravdu líbila a proč), případně jim zkusím poradit, co by mohli udělat příště. Zároveň se snažím vyzdvihnout, pokud si všimnu, že se žák zlepšuje.

Co vás teď napadne, když se řekne “výuka na dálku”?
Jako první mě napadla dvě slova: výzva a příležitost
Výzva to je nejen pro děti a jejich rodiče, ale i pro nás učitele. Musíme hledat úplně nové cesty a často to pro nás znamená vykročení z naší komfortní zóny.
Ale zároveň je to příležitost. Já osobně už jsem se za ty týdny naučila opravdu hodně a to pozitivní se pokusím nezapomenout ani při výuce ve škole. A na některých dětech vidím, že za svoje učení převzaly odpovědnost a naučily se mnohem víc než jindy.

Můžete nám přiblížit, co si ze současné situace odnesete do další výuky ve škole?
Určitě bych ráda zachovala některé formy komunikace, které jsme v této době zavedli a na které si žáci zvykli. Občas bych chtěla vložit zadání práce na internet nebo poslat žákům odkazy na zajímavá videa nebo další zdroje.
Zároveň bych v budoucnu chtěla zadávat i v běžné výuce dobrovolné úkoly pro zvídavější děti. Překvapilo mě, jak jsou některé z nich aktivní a jakou mají radost z toho, když se jim doma podaří něco zajímavého vytvořit.

Děkujeme za rozhovor!

Další články a rozhovory - nejen o výuce v době pandemie - najdete v sekci články.